Umění nindžů byl ve feudálním Japonsku termín pro soubor schopností, které ovládala určitá skupina lidí známých jako Nindžové, často označovaných jako „nadlidi“. Byly speciálně vycvičení pro špionáž, politické vraždění a guerillový boj.
Ninjutsu bylo dříve využívané především skupinou lidí žijících v japonské provincii Iga. Šlo o skupinu soběstačných lidí s velmi kladným vztahem k přírodě. Tyto techniky byly používané k lovu a boji, a vyvinuly se až na strategický základ bojových umění Ninjustu.
První zmínky lze dohledat již před 2000 lety. První záznamy popisující techniky vyzvědačství se daly dohledat v knize O válečném umění (Sun-c‘), kde je celá kapitola věnována právě těmto technikám. To však neznamená, že Ninjutsu mělo čínské kořeny. Historici mohou pouze spekulovat o tom, jestli si toto umění ve svých začátcích něco vzalo z jiných kultur. Můžeme však konstatovat, že bojové umění známe jako Ninjutsu vzniklo během mnoha let vývoje bojových a válečných dovedností přímo v Japonsku.
Dnes bychom je nazvali nejspíše jako špióny a mnoho jejich velice důmyslných, někdy až kouzelných schopností, lze dneska velmi dobře vysvětlit. Nicméně, v době jejich největší slávy značně předbíhaly technický vývoj ve středověkém Japonsku. Tradičně se umění dědilo z otců na syny, kteří v mládí absolvovali náročný výcvik, zaměřený nejenom na trénink těla ale i mysli. Především pokud se podíváme na jejich zdatnost uběhnout až 160 kilometrů denně.
Zmiňovali jsme špionáže a nájemné vraždy, nicméně schopností nindžů se zdaleka nevztahovaly pouze ke špionáži, ale obsahovaly metody obrany beze zbraně, se zbraněmi i filosofii. Nejstarší škola vyučující tyto umění byla Togakure Rya, fungující dodnes. Své bojovníky trénovala v osmnácti fyzických a duševních dovednostech.