Tai-chi je čínské bojové umění často praktikované ze zdravotních důvodů. Tai chi je běžně praktikováno pro řadu dalších osobních důvodů – jeho tvrdé a měkké techniky bojových umění, které prý dokáží zlepšit zdraví a prodlouží život. Některé tai chi tréninkové formy jsou západu známé jako pomalá cvičení skupiny lidí každé ráno v parku po celém světě, zejména v Číně.
Dnes je tai chi rozšířené po celém světě. Většina moderních stylů tai chi čerpají alespoň z jedné z pěti tradičních škol: Chen, Yang, Wu/Hao, Wu and Sun. Původ a vznik tai chi je předmětem mnoha spekulací a dohadů.
Jádrem výcviku jsou dvě základní funkce: 1. sólová forma – pomalý sled pohybů, které kladou důraz na rovnou páteř, břišní dýchání a přirozený rozsah pohybu. 2. tlaky rukou – pro cvik pohybu, který je praktičtější formou.
Tai chi lekce se staly populární v nemocnicích, na klinikách, v komunitách, domovech důchodců, ale i mezi mladými. Jako výsledek této popularity došlo k určitému nesouladu mezi těmi, kteří říkají, že praxe tai chi slouží především k sebeobraně, mezi těmi, kteří cvičí tai chi pro jeho vzhled a estetiku, a mezi těmi, kteří se zajímají o přínos pro tělesné a duševní zdraví.
Spolu s jógou je tai chi jedním z nejrychleji se rozvíjejících fitness cvičení, k udržení zdraví a aktivity ve Spojených státech.